Čtenářský deník-Karlík a továrna na čokoládu

31. ledna 2012 v 16:54 | Roald Dahl
Karlík žije s rodiči a čtyřmi prarodiči v polorozpadlím domečku, kam se steží vejdou. Jí pouze zelí na všechny způsobya Karlík každý den toužebně obrací zrak k obrovské továrně na čokoládu.
Byla to největší a nejslavnější továrna na celém světě! Byla to WONKOVA ČOKOLÁDOVNA, patřící panu Willymu Wonkovi, největšímu vynálezci čokoládových dobrot, jaký se kdy narodil, který neměl rád žvýkačky.
Karlíkův dědeček Pepa vypráví Karlíkovi o panu Wonkovi - jak jednoho dne továrnu zavřel, protože mezi dělníky byla spousta špiónů. Po čase se v továrně opět začala vyrábět čokoláda, ale nikdo už nebyl zaměstnán.
Pak Willy Wonka náhle vydá prohlášení:
"Já, Willy Wonka, jsem se rozhodl, že pěti dětem umožním návštěvu své čokoládovny. Těchto pět šťastných provedu osobně celou továrnou a ukáži jim všechna tajemství a kouzla výroby. Nechal jsem vytisknout na zlatý papír pět Zlatých kupónů a těchto pět Zlatých kupónů jsem ukryl pod pět docela obyčejných obalů pěti docela obyčejných čokolád. Pět šťastných nálezců těchto pěti Zlatých kupónů bude jedinými smrtelníky, jimž bude dovoleno navštívit moji továrnu a prohlédnout si, jak to nyní uvnitř vypadá!"

Celá Karlíkova rodina by Zlatý kupón Karlíkovi přála, ale Karlík dostává jen jednu čokoládu za rok - k narozeninám.
První kupón najde tlustý hltoun Němec August Gdoule. Druhý rozmazlená holčička Veruka, jejíž tatínek skoupil kila Wonkovy čokolády, protože Veruka si dupla a za každou cenu chtěla Zlatý kupón mít. Třetí kupón objeví přebornice ve žvýkání Fialka Garderóbová, která neustále mele pusou a přežvykuje. Čtvrtým nálezcem je televizní maniak Miky Telekuk.
Zbyvá nalézt už jen jeden kupón, ale Karlík už ztratil naději. Dostal čokoládu k narozeninám předčasně, ale kupón tam nebyl. Dědeček dal Karlíkovi svůj jediný deseticent na další, ale ani tam nebyl.
Karlíkova tatínka, vyhodí z práce. Pak se ale stane zázrak a podviživený Karlík najde ve sněhu dolar a utíká si koupit hned dvě Wonkovy čokolády, aby se pořádně zasytil. Ve druhé čokoládě, Karlík najde poslední pátý Zlatý kupón.
V určený den se kromě davu zvědavců dostaví pět dětí a jejich rodičů před zamčenou bránu Wonkovy čokoládovny. Karlíka doprovází jeho dědeček Pepa.
Konečně se objeví pan Willy Wonka a zavede je do své továrny. Svou pouť skrz továrnu začínají ve velkém čokoládovém sálu - srdci celé továrny.
Hleděli do kouzelného údolí. Po obou jeho úbočích se táhly zelené louky a po jeho dně se valila mohutná hnědá řeka. Navíc byl uprostřed řeky ohromný vodopád - strmá skála, přes kterou se voda lámala a přepadala v jednolitém proudu, aby se pak dole roztříštila v kypícím, kolotavém víru bublin a pěny."
 


Čtenářský deník-Lassie se vrací

31. ledna 2012 v 16:51 | Eric Knight
Lassie je krásná, čistokrevná kolie, vychovaná v rodině yorkshirského horníka Sama Caraclougha a miláček jeho synka Joeho. Caracloughovi si ji chtějí nechat navždy, ale pod tíhou nezaměstnanosti, bídy a hladu se jejich záměry změní. Musí prodat to jediné, co mají doma cenného - Lassii. Ta však nechce zůstat u svého nového pána - bohatého vévody. Utíká mu znovu a znovu. Uteče i když ji vévoda odveze mnoho set mil na sever do Skotska. A tady začíná její dlouhá, strastiplná odysea - putuje přes celé Skotsko do Anglie, domů. Za své cesty mnoho vytrpí, několikrát je již na pokraji smrti, ale také se naučí řadu věcí, které dříve, jako pěstovaný čistokrevný pes, neznala: obstarávat si potravu, bránit se, snášet hlad, zimu, nepohodlí, poranění, starat se sama o sebe. Lassie se šťastně dostala domů a vévoda, i když ji poznal, nechal ji žít u Caracloughových

Čtenářský deník-Kytice

31. ledna 2012 v 16:48 | Karel Jaromír Erben
Kytice
Mrtvá matka ztělesňuje matku vlast. Její děti na ni nikdy nezapomenou a zůstanou jí věrné. Děti hledaly svou matku a nalezly prostý kvítek, který nazvaly mateřídouškou. Vůně kvítečku jim připomínala jejich nejdražší matku. Jako každý miluje svou matku, tak by měl milovat svou vlast. Proto se kvítek v druhé části básně stává symbolem vlasti.

Poklad
Žena šla s dítětem na Velký pátek do kostela. V tom spatřila skálu a v ní svit. Došla k otevřené skále a vešla dovnitř. V tom spatřila hromadu zlata. Zpočátku si chtěla vzít jen trochu zlata, ale nakonec neodolala a začala hamižně brát zlata kolik unesla. Jak byla omámena touhou po bohatství, zapomněla na dítě. Když zlato odnášela ze skály pryč, skála zmizela a dítě s ní. V tom si žena uvědomila, že nemá dítě a začala jej hledat. Za rok se skála opět objevila, žena do ní vběhla, vzala dítě a na zlato ani nepohleděla.

Svatební košile
Jedna panna čeká na svého milého, který je v cizině. Už mu ušila košili, ale on se stále nevrací. Náhle někdo zaklepe na dveře a ona poznává svého milého. Ten ji zavede na hřbitov a ona stráví noc v márnici s nebožtíkem.
V této básni Erben poukazuje, že člověk by neměl propadat zoufalství.

Polednice
Matka neměla trpělivost s dítětem, které pořád křičelo a nebylo k utišení. Začala mu vyhrožovat, že na něj zavolá polednici. V poledne polednice opravdu přišla. Matka se lekla a vzala dítě na klín a silou ho držela. Jakmile polednice po dítěti vztáhla ruku, matka omdlela. Když přišel otec z roboty, matku vzkřísil, ale dítě bylo udušené.

Zlatý kolovrat
K chaloupce, kde žila matka s dvěma dcerami, přišel jednoho dne král. Zaklepal na dveře a prosil o vodu. Pán dívce řekl, že si ji vezme za ženu. Matka si ale přála, aby si vzal za ženu její vlastní dceru, ne nevlastní Dorničku. Spolu s vlastní dcerou zavedla Dorničku do lesa, kde jí usekly nohy a vypíchly oči a králi dala za ženu svou vlastní dceru. Ubohou Dorničku našel v lese stařík a poslal pachole ke králi, aby vyměnil zlatý kolovrat a přeslici za oči a nohy. Když se král vrátil z války, požádal svou ženu, aby mu upředla zlatou nit. Kolovrátek začal zpívat o tom, co udělaly Dorničce. Král se sebral a jel pro Dorničku ke staříkovi. Živou vodou Dorničku vzkřísili.

Štědrý den
Erben v této baladě využil lidových zvyků a pověr. Dvě dívky chtěli na Štědrý den vědět svou budoucnost. Hana vidí svatbu, kdežto Marie smrt. Osud se naplnil. Hana se provdala, Marie umřela.
Erben zde varuje lidi, aby se nesnažili vědět svou budoucnost.

Vodník
Balada vychází lidové báji o zlém vodníkovi, který se zmocnil dívky, když prala prádlo. Dívka byla donucena se za vodníka provdat. Narodilo se jim dítě. Dívka prosila vodníka, aby ji pustil navštívit svou matku. Nevěřil jí, že vrátí. Nakonec ji za matkou pustil, ale pod podmínkou, že dítě nechá v jezeře a do večera se vrátí. Dívka se však dlouho nevracela, vodník ji volal. Ale matka nechtěla dívku zpátky pustit. Vše končí smrtí dítěte.

Vrba
Básník vychází z myšlenky spojení člověka s přírodou. Do vrby se převtělovala duše ženy. Muž pozoroval, že jeho žena v noci ležela jako bez života. Dověděl se pravdu, že jeho žena žije dvojí život. Rozhodl se vrbu porazit. Tím, že vrbu porazil, zabil také svojí ženu a z dítěte udělal sirotka. Ze dřeva vrby udělal kolíbku, z proutků píšťalky, aby byla matka i po své smrti svému dítěti nablízku.

Holoubek
Žena, která otrávila svého manžela, si bere za muže jiného. Když jde svatební průvod okolo hřbitova, usedá na hrob jejího prvního manžela holoubek a vrkáním ji připomíná vinu. Nakonec spáchá sebevraždu.

Lilie
Umře žena a na jejím hrobu vyroste květina lilie. Její muž ji utrhl a odnesl si ji domu. Chová se k ní, jako by byla živá, rozmlouvá s ní. Musí odjet a když se vrátí zjistí, že jeho matka květinu zahubila. Proklíná ji.

Dceřina kletba
Balada ukazuje tragický život mladé ženy. Matka zabila své dítě, a je smutná. Prokleje za to svou matku, že ji nechávala volnou ruku, a rozmazlila jí.

Záhořovo lože
Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednou potkal poutníka, který mu řekl, že jde do pekla pro úpis se svou duší. Záhoř ho nechá jít pod podmínkou, že až se bude z pekla vracet, poví mu , jak to v pekle vypadá. Při cestě zpátky poutník Záhořovi líčí, jaké je peklo, že tam mají již pro něho přichystáno mučící lože - "Záhořovo lože". Záhoř se lekne a od té doby se začne modlit a činit pokání. Nakonec je mu udělena milost a dostane se do nebe.

Věštkyně
Závěrečná báseň. V básni ožívají dávná proroctví, je o budoucnosti českého národa. Báseň je považována za myšlenkový vrchol celé sbírky.
O věštkyni, která věští o Přemyslu oráčovi, Libuši, a jiných historických událostech českého národa.

Čtenářský deník-Staré pověsti České

31. ledna 2012 v 16:40 | Alois Jirásek
O Čechovi
V charvátské zemi povstal rod proti rodu, bratr proti bratru v krvavé řeži. Vojvodové, bratři, Čech a Lech se rozhodli, že opustí vlast a najdou si nová území pro život. Došli k řece Vltavě pod horu, která se dnes jmenuje Říp. Lid si již stýskal na útrapy putování. Čech proto vystoupil ráno na horu, rozhlédl se a zem kolem se mu zalíbila. Rozhodl se, že toto bude jejich nová vlast. Lid ji pojmenoval po Čechovi. Po čase první území dalším příchozím již nestačilo, a tak se Lech rozhodl, že se svou družinou půjdou ještě dál. Když bylo Čechovi 86 let, zemřel. Uložili ho na hranici a spálili. Popel a kosti pohřbili do hrobu.


O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti Čecha se lid začal kazit, nastaly sváry a spory. Proto stařešinové chtěli, aby se vrátil vojvoda Lech. Ten odmítl, ale doporučil jim Kroka, starostu mocného rodu. Krok byl moudrý, spravedlivý a nadaný věšteckým duchem. Vnuknutím pobídnut, nechal postavit Vyšehrad. Tam žil se svými blízkými a třemi dcerami. Po jeho smrti zůstaly jeho tři dcery - Kazi, Teta a Libuše. Kazi znala byliny a léčivou moc. Dala si postavit hrad Kazín. Teta znala všechna božstva a věděla, jak konat oběti. Sídlila na hradě Tetín. Nejmladší Libuše byla nadána věšteckým duchem. Bydlela na Libušíně. Libuši si lid zvolil za svou panovnici. Přesídlila proto na Vyšehrad.


O Bivojovi
Když byla jednou Kazi na návštěvě u Libuše na Vyšehradě, vyrušil je z hovoru hluk a křik. Bivoj přinesl na zádech živého kance, který škodil lidem. Nabídl, že ho před kněžnou skolí. Tak se i stalo. Bivoj se však celou dobu ohlížel po Kazi, která se mu zalíbila. Ta mu za odměnu vybrala pás z Libušiných pokladů. Také jí se Bivoj líbil. Za čas se stal jejím mužem.


O Libuši
Jako její otec, tak i Libuše soudila sváry a spory mezi lidmi. Jednou soudila dva sousedy, starosty rodů. Starší bral pole a meze mladšímu. Libuše je rozsoudila ve prospěch mladšího, tomu se děla křivda. Starší muž se rozzlobil, odsoudil vládu ženy a chtěl, aby je soudil muž. Libuše se podvolila a řekla vladykům, kde najdou svého nového knížete a že se jmenuje Přemysl.


O Přemyslovi
Poselstvo se vydalo podle pokynů Libuše hledat nového vládce. Našli ho, jak kráčí za pluhem se dvěma voly. Přistoupili k němu a žádali ho, aby se stal jejich knížetem. Přemysl svolil, jen litoval toho, že přišli tak brzy a nenechali ho dokončit práci. Bude prý proto v zemi české často hlad. Pak pojedli a vydali se na Vyšehrad. Tam je čekala Libuše, která si Přemysla vzala za manžela. Tak začal vládnout muž.


Libušina proroctví
Když na Libuši sestoupil věštecký duch, předpovídala lidu budoucnost. Jednou tak předpověděla slávu velikému městu. Popsala jim, kde a za jakých okolností mají hledat to místo a tam postavit hrad. Ten pak na její radu nazvali Praha. Jindy na požádání lidem radila, kde mají hledat ložiska kovů, kterých se v zemi nedostávalo. Viděla v budoucnu mnoho válek a strádání lidu, proto potopila ve Vltavě zlatou kolébku svého syna. Až se kolébka vynoří, nastanou lepší časy.
Léty sestry zestárly a první zemřela Kazi. Po ní Teta. Libuše přečkala své sestry, ale i jí se pak čas naplnil. Naposledy dala svolat starosty a vojvody, aby k nim naposledy promluvila. Chtěla, aby poslouchali Přemysla a vždy drželi při sobě. Pak zemřela.


Dívčí válka
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny poznaly, že už nemají takovou vážnost, jako měly kdysi. Tak začaly bojovat proti mužům. Vše vedla Vlasta. Dívek a žen přibývalo. Postavily si hrad Děvín. Tam se zabydlely a odtud podnikaly výpady proti mužům. Muži se jim zpočátku vysmívali, až umučení Ctirada je vyburcovalo. Strhla se rozhodující bitva. Vlasta se dostala rychle dopředu mezi muže, ale ostatní dívky jí nestačily. Vlasta padla a pak i všechny ostatní ženy. Hrad Děvín byl spálen a rozmetán a Přemysl zase vládl bez ženy.


O Křesomyslu a Horymírovi
Po smrti Přemysla vládl Nezamysl, pak Mnata, Vojen, Vnislav až nakonec dosedl na stolec Křesomysl.
Za jeho vlády si lidé hleděli víc hor a kovů a nedbali o pole a stáda. Někteří vladykové s tím nesouhlasili, začal se projevovat nedostatek potravin. Proto se v čele s Horymírem vydali za Křesomyslem na Vyšehrad. Toho však lákalo nerostné bohatství, proto je nevyslyšel. Horníci se dozvěděli, co chtěl Horymír na hradě a byli tím popuzeni. Vypálili proto vesnici Neumětely, která patřila Horymírovi. Ten se pomstil a vypálil a zničil blízké stříbrné doly. Křesomysl odsoudil za tento čin Horymíra k smrti. Dovolil mu jako poslední přání projet se na koni Šemíkovi. Horymír na Šemíkovi ale hradby přeskočil a unikl tak rozsudku. Za tento odvážný čin mu dal Křesomysl milost. Kůň si skokem ublížil a pošel. Byl pochován pod práh Horymírova statku.


Lucká válka
Po Křesomyslovi vládl Neklan. Byl plachý a rád vše řešil smírně. Vojvoda Lučanů Vlastislav byl bojechtivý soused, který podnikal výpady na cizí území, kradl a plenil. Sám chtěl v Čechách vládnout a utiskovat lid. Tak povstala lucká válka. Neklan se boje bál, proto šel místo něj do bitvy jeho příbuzný Čestmír. Ten vyburcoval lid a Pražané pod jeho vedením svedli vítězný boj. Všechny Lučany v čele s Vlastislavem pobili. Čestmír v boji padl, proto mu byl vystrojen slavný pohřeb.


Durynk a Neklan
Po Vlastislavově smrti zůstal sirotek, pětiletý chlapec. Neklan ho nezabil. Dal mu postavit hrad Dragúš a nechal ho na výchovu Durynkovi. To byl muž, kterému dříve velmi důvěřoval sám Vlastislav. Durynkovi poblouzněná mysl vnukla, aby dítě zabil a zbavil tak Neklana možného budoucího soka. Jednoho zimního dne chlapci usekl hlavu a vydal se s ní za Neklanem pro odměnu. Ten byl činem Durynka zhrozen a zhnusen, proto mu dal na vybranou, jakou smrt si za to vybere. Durynk šel a oběsil se na jedné olši.

Čtenářský deník-Paní Láryfáry

31. ledna 2012 v 16:30 | Betty Macdonaldová
Paní Láryfáry je malá osůbka s hrbem na zádech, v kterém má, jak říkala dětem, schovaná svá kouzla. Má děti moc ráda a ony mají rády ji. Její dům, v kterém bydlí, je vzhůru nohama, protože si takový přála. Paní Láryfáry vlastní několik lahviček se sirupem, každý je na něco jiného a dokáže tak léčit různé "choroby", jako třeba lakomice, nahluchlice, hubatice nebo zápal švindlu. Ty lahvičky jí tam nechal její manžel, který už nežije. Byl to mimochodem pirát a v domě své ženě poschoval několik pokladů, které se už děti s paní Láryfáry pokoušely najít, ale marně. Děti k paní Láryfáry chodí rády, zve je na výlety nebo na svačinu, pomáhají na zahradě a hrají si v jejím kouzelném domě plném tajemství a zábavy.

Čtenářský deník-Staré Řecké báje a pověsti

31. ledna 2012 v 16:21 | Eduard Petiška
PROMÉTHEUS
Pověst vypráví o Prométheovi. Byl to potomek božského rodu Titánů, chodil po světě a hledal stvoření, které by se mu podobali. Z hlíny a vody vytvořil sochu prvního člověka. Palas Athéna, bohyně jasného rozumu a moudrosti, dala soše ducha. Tak byli stvořeni první lidé. Prométheus naučil lidi číst, psát, počítat, rozumět přírodě, zapřáhat zvířata, stavět domy atd.
Jednoho dne si zavolal Prométhea na horu Olymp vládce všech bohů Zeus. Vytýkal Prométheovi, že nenaučil lidi jak ctít bohy , jak jim obětovat a klanět se jim. Aby Prométheus vyhověl Diovi, zabil býka, maso dal do býčí kůže a navrch položil žaludek. Na druhou stranu dal hromadu kostí a obalil je tukem. Nechal Dia si vybrat. Zeus si vybral hromadu obalenou tukem. Zeus byl uražen a pomstil se lidem tím, že jim vzal oheň. Prométheus viděl neštěstí, které lidem Zeus seslal a vydal se do Diova paláce pro oheň. Zeus byl rozhořčen a jako trest poslal na zem velmi krásnou dívku jménem Pandora. Dívku obdaroval zlatou skříňku. Epimétheus, bratr Prométhea, byl okouzlen její krásou a přijal ji do domu. Byl zvědav, co je v oné zlaté schránce. Po otevření skříňky vylétly ven všechny nemoci, bolesti, bída a strasti. Dívka se vylekala a skříňku zavřela.Vše zlé ze skříňky vylétlo, zbyla v ní jen naděje. Prométheovi se Zeus pomstil tím, že ho nechal přikovat k vysoké skále v pohoří Kavkazu. Po letech spatřil Prométhea v mukách Hérakles, syn Dia, vysvobodil ho a daroval mu svobodu. Aby nebyl Zeus uražen a splnila se kletba, musil Prométheus nosit železný prsten s kouskem kamene z kavkazské skály. Tímto byl Prométheus navěky připoután ke skále.

POTOPA
Jednoho dne se k Diovi doneslo, že lidé na zemi jsou zkažení. Nevěřil tomu, tak sestoupil na zem a chtěl se o tom přesvědčit. Zjistil, že lidé jsou opravdu špatní. Loupí, vraždí, lžou, posmívají se bohům. Jak tak Zeus putoval po světě, došel až k paláci arkadského krále Lykáóna. Lykáón se posmíval lidem, že si myslí, že k nim zavítal Zeus a že se k modlí k bohům. Král zabil muže, dal ho uvařit a nabídl ho pocestnýmu Diovi. Zeus vše poznal a byl uražen činem krále. Proto seslal na palác blesky a hromy. Králi se pomstil tím, že z něho udělal vlka, jehož údělem bylo obcházení stád pasoucích se ovcí.
Rozhněvaný Zeus se vrátil do nebes a přemýšlel, jak potrestat všechny lidi. Seslal proto na zem potopu. Bůh vod Poseidon, Diův bratr, nechal řeky,aby se vylily z koryt a zaplavily příbytky lidí. Lidé se utopili. Zachránil se pouze Deukalión, syn Prométhea, s manželkou Pyrrhou. Když viděl Zeus, že jsou na živu pouze tito dva,lidé spravedliví a poctiví, spolu s Poseidonem nařidili, aby voda ustoupila a vrátila se zpět do svých koryt. Deukalión s Pyrrhou dopluli k hoře Parnas a modlili se k bohyni Themis, matky Prométhea, aby jim dala radu, jak vzkřísit mrtvé na zemi. Bohyně jim poradila,aby házeli za sebe "kosti veliké matky". Myslela tím matku Zemi a kosti - kameny v zemi. Kámen hozený Deukaliónem byl muž, kámen hozený Pyrrhou byla žena. Tak vznikl nový rod.

FAETHÓN
Pověst vypráví o mladém Faethónovi, synovi boha slunce Helia. Faethóni jeho kamarádi nevěřili, že je synem boha slunce. Faethón se trápil a chtěl jim to dokázat. Matka mu tedy poradila, aby šel stále na východ k vysoké skále a tam najde hrad svého otce. Když se Faethón setkal se svým otcem, sdělil mu, proč přišel. Héliovi bylo svého syna líto a chtěl, aby si něco přál. Dokáže mu, že jeho otcem je bůh. Faethón si přál, aby mohl jednou řídit zlatý vůz tažený zázračnými koňmi. Hélios mu přání rozmlouval, neboť to bylo nebezpečné, Faethón byl mladý a nezkušený, neměl velkou sílu, aby udržel spřežení. Faethón se však přesvědčit nedal. Po krátké době se Faethónovi koně splašily a jeli si svojí cestou. Kde se koně přiblížily k zemi, vyšlehly plameny, půda vysychala a praskala, v mořích se voda vařila. Zeus slyšel matku Zemi, jak naříká a trpí a tak poslal blesk, aby srazil Faethóna k zemi. Faethón je mrtev. Všichni pro Faethóna naříkají, bůh slunce truchlí dodnes. Večer po západu slunce kanou z hvězd slzy. Lidé jim začali říkat rosa.

ORFEUS
Pověst vypráví o pěvci Orfeovi, který krásně zpíval. Jeho zpěvu rádi naslouchali nejen lidé,ale celá příroda. Zpíval-li vesele, lidé se smály, zpíval-li smutně, lidé plakali. Jak tak chodil Orfeus po světě, zamiloval se do krásné vodní víly Eurydiky, se kterou se později oženil. Jednoho dne musel Orfeus odejít a Eurydice se zastesklo po vodních vílách a rozhodla se, že je překvapí a navštíví je. Při cestě ji ale uštkl jedovatý had a krásná Eurydika zemřela. Nešťastný Orfeus od té doby zpíval jen smutné písně. Ze zoufalství se rozhodl, že zajde k bohu podsvětí Hádovi a jeho manželce Persefoně a požádá je, aby mu Eurydiku vrátili. Když došel ke vstupní bráně podsvětí, spatřil trojhlavého psa Kerberose. Pes ,obměkčen jeho smutnou písní, ho pustil dovnitř. Převozník Charón ho převezl přes řeku Styx, a tak se dostal Orfeus až před boha Háda. Hádes dojat jeho písní o lásce k Eurydice mu slíbil, že mu Eurydiku vrátí. Orfeus musel slíbit, že celou cestu zpět domu se neohlédne po své ženě, ať se děje, co se děje. Tak se šťastný Orfeus vydal na cestu zpět následován Eurydikou. Jelikož Orfeus neslyšel za sebou žádné kroky, znejistěl a zapomněl na slib a otočil se. Před očima se mu obraz Eurydiky rozplynul. Šílený Orfeus se chtěl vrátit za bohem Hádem, ale marně. Charón ho odmítl převézt přes řeku. Po sedmi dnech Orfeus vzdává své úsilí a vrací se domů sám. Celý nešťastný odchází do hor a zpívá smutné písně. Nakonec Orfeus umírá pod kameny, které po něm hází rozjařené ženy, bakchantky (ctitelky boha vína a bujarého veselí Bakcha), jsou podrážděné jeho smutnými písněmi. Orfeova duše sestoupila do podsvětí, kde se setkal se svou milovanou Eurydikou.

ZALOŽENÍ THÉB
Dcera krále Agenóra Europa byla tak krásná, že se do ní zamiloval i sám vládce bohů Zeus. Jednoho dne se Zeus proměnil v bílého býka a překrásnou Europu unesl. Otec po Europe moc truchlil, a tak nařídil svému synovi Kafkovi, aby svou sestru našel a přivedl domů. Kadmos se vydal na cestu až došel do slavné delfské věštírny. Pýthie mu poradila, aby Europu přestal hledat a aby se nevracel domů. Ať dojde na louku, kde uvidí jalovici, tu má následovat a kde si jalovice spočne,tam má postavit město a nazvat jej Théby. Kafkova družina však narazila na zlého draka, než ho Kadmos stačil zabít, drak celou skupinu pobi. Na popud bohyně Athény zasadil dračí zuby, z kterých vyrostli válečníci. Ti začali zabíjet jeden druhého až jich zbylo jen pět. S těmi pak Kadmos založil město Théby.

PENTHEUS
Pentheus byl král Théb. Byl synem Kadmovy dcery a jednoho z těch pěti vítězů, kteří zbyli naživu z dračich zubů. Pentheus byl bojovník, nic jihého než boj a krev neuznával. Do jeho města přijel Dionýsos, bůh veselí, radosti a vína. Pentheusovi vadilo, že se k Dionýsovi přidávali k veselí lidé, tak vydal rozkaz, aby Dionýsa zatkli a přivedli ho k němu. Zatkli však jen Dionýsova služebníka. Ten Pentheusovi vyprávěl,jak se dostal do jeho služeb. Král se mu vysmál a nechal uvěznit. Když se šla stráž podívat na vězně, vezeň záhadně zmizel. Když se k Dionýsovi přidala i Pentheusova matka, Pentheus z toho zešílel. Ve viděl dvakrát, vše se mu před očima mihotalo. Celý šílený vyšplhal do koruny stromu, ale v domění, že je na stromě dravec, začali na šíleného krále házet lidé kameny. Když spadl Pentheus na zem, ubili ho lidé k smrti.

MIDAS
Král Midas velmi uctíval boha Dionýsa. Jednoho dne jeho poddaní přivedli před krále opilého muže, jak v královských vinicích trhal hrozny. Midas v mužovi poznal Dionýsova sluhu Siléna. Pohostil ho, dal mu osla a jel ho vyprovodit k Dionýsovi. Dionýsos byl králi velmi vděčný a chtěl králi splnit přání. Král si přál, aby všechno, čeho se dotkne, proměnilo se ve zlato. A tak se taky stalo. Královo nadšení však netrvalo dlouho, král si uvědomil, že umře hlady a žízní. Jakmile se dotkl jídla, proměnilo se ve zlato, i víno se v ústech měnilo v tekuté zlato. Král vyhledal Dionýse a prosil ho o odpuštění a prosil ho, aby ho zbavil kouzla. Bůh mu poradil, že se král musí ponořit celý do řeky Paktol. Král tak učinil a od té doby se v řece nacházeli zrnka zlata. Jak se tak celý šťastný král procházel kolem řeky, zaslechll hrát na píšťalu boha Pana - boha pastvin a ochránce stád. Králi se hraní moc líbilo a Pan z toho zpychl. Myslel si dokonce, že hraje lépe než vůdce Múz, Apollón. A tak se s ním před bohy utkal. Bohům se více líbilo hraní Apollóna, ale Midas, který vše z povzdálí pozoroval, vykřikl, že to není pravda a zpochybnil názor bohů. Apollón se naštval a přičaroval králi dlouhé oslí uši. Král toho litoval a styděl se za svoje uši. Schovával je pod turbanem. Když se mu už vlasy do turbanu nevešly, nechal se ostříhat. Služebníkovi zakázal, aby někomu vyzradil, co viděl na králově hlavě. Služebník slíbil,ale ze strachu, že neudrží tajemství utíkal k řece, vyhloubil jámu a zašeptal do ní:"Král Midas má oslí uši". Do roka a do dne na tom místě vyrostlo rákosí. Když byl vítr, rákosí šeptalo:" Král Midas má oslí uši". Tak se o králově tajemství dozvěděli všichni lidé.

TANTALOS
Král Tantalos nevěřil, že bohové jsou všemohoucí a rozhodl se, že bohy vyzkouší. Jednoho dne mu přinesl chlapec ukradenou sošku zlatého psa z Diova chrámu. Tantalos ji u sebe schoval a zapíral, že ji má. Vysmíval se bohům, že to nevědí, že je přelstil. Jednou pozval bohy na hostinu. Zabil svého syna Pelopa a bohům nabídl jeho maso. Bohové se rozčílili a odsoudili Tantala k věčnému trápení. Nemůže se napít, byť stojí ve vodě, ale kdykoliv se sehne, voda se promění v písek; nemůže se najíst, jakmile by chtěl utrhnou ovoce, zvedne se vítr a ovoce zmizí do výšky. Nad hlavou mu visí obrovský kámen a hrozí, že každou chvíli spadne. Tantalova syna bohové oživili.

NIOBA
Nioba byla dcera krále Tantala a manželka krále Théb Amfióna. Jednou, když se ženy v Thébách modlily k bohyni Létó a přinášely jí oběti, vyhnala je Nioba, aby neuctívaly bohyni, ale ji. Že ona má za manžela slavného krále, je bohatá, jejím otcem byl Tantalos, má čtrnáct dětí, kdežto bohyně jen syna Apollóna a dceru Artemidu. Ženy ze strachu odešly domů. Když to bohyně Létó viděla, Niobě se pomstila. Apollón zabil všech jejích sedm synů a Artemida všech jejích sedm dcer. Král Amfión se ze žalu zabil a na světě zůstala jen Nioba. Z truchlení Nioba zkameněla a ta skála byla podobnán ženě, které z očí kanou dva prameny nevysychajících slz.

PELOPS
Syn krále Tantala, Pelops, byl vyhnán ze svého království. Spolu se svým sluhou bloudil světem. Došel až k paláci, před nímž bylo třináct kůlů a na nich naraženo třináct lidských hlav. Kolemjdoucí stařec jim řekl, že nad jejich království visí kletba, kdo si vezme za ženu královskou dceru Hippodamii,ten způsobí smrt krále Oinomaose. A tak každý nápadník se musí v závodech utkat s králem a ten , kdo dorazí do cíle první, vítězí. Král měl koně od boha války Árese, tak vždycky vyhrál a ubohého nápadníka před cílem zabil šípem. Pelops se rozhodl, že krásnou Hippodamii vysvobodí a s králem se utká. Prosil boha Poseidona, aby mu pomohl a dal mu koně. V závodu vyhrál Pelops a královo spřežení se překotilo a král padl hlavou na balvan a rozrazil si lebku. Pelops si Hippodamii vzal a vládl království. Poloostrov pojmenoval po svém jméně - Peloponnésos. Bývalého krále sluha chtěl využít Pelopse, když mu říkal, že královi nařízl vů, a proto Pelops v závodu vyhrál. Za svůj čin požadoval odměnu. Pelops se rozhněval a sluhu svrhl ze skály do moře. Sluha krále proklel, a tak byl Tantalův rod stižen novou kletbou.

O ZLATÉM ROUNU
Řeckému králi a jeho božské manželce se narodili dvě děti, chlapec Frixos a dcera Hellé. Manželství bylo šťastné a klidné, ale i přesto si král našel novou manželku. Macecha neměla královy děti ráda a snažila se jich zbavit. Zavolala si k sobě chudé ženy a poradila jim, aby zrní před setbou upražily. Ženy ji poslechly, ale namísto slibované hojné úrody, vyrostl jen plevel a bodláčí. V kraji byla bída, lidé měli hlad. Královna přikázala sluhovi, aby vyjel do Delf a zeptal se tam, jak se mají chudoby zbavit. Na přání královny sluha do Delf nedojel a králi sdělil, že musí obětovat svoje děti. Tak se stalo. Pro děti přjel zlatý beran. Děti zasedly a pluly oblohou. Hellé se podívala dolů a spadla do moře. Frixos dojel až do paláce krle Aiétese a ten ho pohostil. Frixos zlatého berana obětoval Diovy a zlaté rouno daroval králi Aiétesovi. Rouno král donesl do háje, jeho dcera Médea vyčarovala střážce zlatého rouna v podobě velkého ještěra. Tak se k rounu nidko nedostal. Nad královou rodinou visela věštba, že ztratí-li rouno, stihne rodinu neštěstí.

IÁSÓN A MÉDEA
Po smrti krále měl na trůn nastopit starší syn Aisón. Lstivý bratr Pelias ho však vyhnal a ujal se vlády sám. Aisón měl syna Iásóna, ale ve strachu, že by o něho mohl přijít, tajně poslal Iásóna do hor k moudrému kentaurovi (bytost napůl kůn, napůl člověk). Když Iásón vyrostl, rozhodl se, že požádá Peliase, aby mu trůn vrátil. Když došel do města a Pelias zjistil, kdo doopravdy je, byl velmi rozhořčen. Rozhodl se, že Iásónovi trůn přenechá, ale jen,když mu přinese zlaté rouno. Iásón se vydal na cestu s nejstatečnějšími muži, dostali loď se jménem Argó a sami si říkali Argonauti. Cestou zažili mnoho nebezpečných chvil, až nakonec dopluli do Kolchis, do země zlatého rouna. Když se král dozvěděl důvod jejich příchodu, byl velmi rozloben a dal Iásónovi podmínku. Musí zvládnout dva býky, kerým z nozder šlehá oheň, poorat s nimi pole, zasít dračí zuby a s bojovníky, kteří ze zubů vyrostou se utkat v boji. Iásón souhlasil. Dcera krále Médea byla velmi nešťastná, neboť se jí Iásón líbil. Chtěla mu pomoci svými čárami, ale Iásón jí musel slíbit, že ji sebou vezme do Řecka a že ji nikdy neopustí. S její pomocí rouno opravdu získal, získal i trůn po králi Peliosovi, ae na slib, který dal Médee zapomněl. Vzal si jinou nevěstu a zoufalá Médea nevěstu zahubila. Médea uprchla a nikdy ji už nikdo nespatřil.

DAIDALOS A IKAROS
Daidalos byl v Athénách vyhlášený stavitel a sochař. Nebylo nadanějšího umělce. K němu do učení chodil i syn jeho sestry Talós. Byl také velmi talentovaný, dokonce lidé spekulovali, že jednou jistě bude slavnější než jeho strýc. Daidalos z obavy, že by opravdu mohl být Talós lepší, shodil Talóa z hradeb dolů. Padající tělo zachytila bohyně Athéna a proměnila ho v čejku. Daidalos se bál trestu a uprchl se svým synem Ikarem na ostrov Kréta. Tamější vládce byl poctěn a nechal Daidala postavit vězení pro obludu Minotaura - obluda měla hlavu býka a tělo obrovského člověka. Vězení mělo podobu bludiště. Daidalos nebyl šťasten na Krétě a po nocích si slepil peří voskem a vyrobil si pro sebe a svého syna perutě. Vydali se přes moře na cestu domů. Ikaros neuposlech přikazu otce, spadl do moře a utonul. Nešťastný otec přistál na ostrově, mrtvého syna pochoval. Čejka přilétla na hrob a připomněla Daidalovi jeho dřívější hrůzný čin. Daidalos se vydal na Sicilii, kde vybudoval mnoho podivuhodných staveb.

PERSEUS
Král Akrisios se velmi obával věšby, podle které ho měl zabít jeho vlastní vnuk, a proto nechal svou dceru Danaé uvěznit do sklepení. Do krásné Danaé se zamiloval Zeus a za nedlouho se jí narodil syn Perseus. Když se to Akrisios doslechl, nechal dceru s dítětem vsadit do bedny a vhodil je do moře. Rybáři se jich ujali a odvedli k sousednímu králi. Ten je přijal, Danaé si vzal za ženu a snažil se zabít Persea, protože se obával o svůj trůn. Vymyslel si pro něho úkol, aby mu přinesl hlavu Medusy a tak ukázal svou statečnost. Kdo na hlavu Medusy pohledl, zkameněl. Odvážný Perseus se vydal na cestu. Cestou mu pomohla bohyně Pallas Athéna - darovala mu štít, který ho měl ochránit před zrakem Medusy, a ocelový meč. Poslala ho za nymfami pro okřídlené střevíce, kouzelnou mošnu a přilbu. Takto vybaven došel až k Meduse, usekl ji hlavu, dal do mošny a s okřídlenými střevíci vzlétl a spěchal domu k matce. Cestou zahlédl dav lidí, snesl se na zem a ptal se, kam spěchají. Lidé se obávali nestvůry, která sužovala jejich království. Tentokrát jim měla padnout za oběť královská dcera Andromeda. Na ohyzdného ještěra Perseus vytáhl Medusu a ještěr zkameněl. Andromedu zachránil a vzal si ji za ženu. Spolu se svou ženou dorazil až ke své matce. Král mu nevěřil, že získal hlavu Medusy a chtěl se podívat. Při pohledu zkameněl. Sousední panovník pozval Persea na slavnostní hry, Perseus vrhl omylem disk mezi diváky a zabil starce. Ukázalo se, že starcem není nikdo jiný, než Perseův děd Akrisios. Věštbě neušel.

SYSIFOS
Král Sysifos se nebál ani bohů, ani smrti. Založil město Korint a postavil hrad. Hrad ale neměl pramen. Král se doslechl o sporu mezi vládcem bohů Diem a říčním bohem Asópa. Zeus se před ním skryl a Sysifos nabídl Asópovi obchod. Když bude mít na hradě pramen vody, prozradí mu Diovu skrýš. Tak se taky stalo. Zeus to všechno viděl a na boha Asópa seslal blesk, který ho zabil. Za králem Sysifem poslal Smrt. Sysifos Smrt svázal a uvěznil. Od té doby nikdo na světě neumíral. Zeus požádal boha válek Área, aby Smrt vysvobodil. Stalo se a Smrt si pro Sysifa přišla. V podsvětí ho začala Persefona litovat a pustila ho na zem za svou ženou. Sysifos se začal radovat, jak vyzrál nad bohy, ale zanedlouho si pro něho opět Smrt. Od té doby pykal svůj trest. V podsvětí musel valit do kopce obrovský balvan. Když už byl skoro na kopci, balvan mu sklouzl a Sysifos musel začít znova od začátku. A tohle stále opakovalo.

BELLEROFONTES
Bellerofontes byl vnukem krále Sysifa. Z podezření z vraždy musel uprchnout z vlasti. Ujal se ho král Proitos. Král si Bellerofonta velmi oblíbil, i královně se velmi zamlouval. Když si ale Bellerofontes nevšímal jejích poct, rozhodla se královna Bellerofontovi pomstít. Krále Proita lží přesvědčila, že Bellerofontes touží po jeho trůně, a tak se král rozhodl Bellerofonta vyslat za svým příbuzným Iobatem. Bellerofontovi dal tabulku s psaním pro Iobata. Na tabulce bylo napsáno, aby nechal Bellerofonta zabít. Iobat Bellerofonta přijal a velmi si ho oblíbil. Když si přečetl vzkaz, nechtěl tomu věřit. Bellerofonta nechtěl zabít, a tak ho poslal za nebezpečnou obludou Chimairou. Měla tři hlavy, kozí, lví a dračí. Iobat se chtěl přesvědčit o jeho statečnosti. Pomocí bohyně Athény si Bellerofontes osedlal okřídleného koně Pegase. Pomocí koně obludu zabil a Bellerofontes se vrátil k Iobatovi. Ten mu dal za ženu svou dceru a Bellerofontes se stal králem. Domýšlivý Bellerofontes se chtěl vydat s koněm až na Olymp. Kůň se však vzepřel a Bellerofontes spadl do bažin. Zachránil se, ale mezi lidi už nešel. Bloudil v pustinách, kde také zemřel.

THÉSEUS
Théseus byl synem krále Aigea. Aigeus při odchodu do Athén opustil svou ženu a syna Thésea. Do Athén odešel pomoci bojovat a pro syna Thésea uschoval meč a střevíce pod balvan. Když Théseus vyrostl, balvan odvalil, vzal si meč a střebíce a vypravil se do Athén. Cestou zabil několik loupežníků a v Athénách se dal dobrovolně odvést na Krétu, aby se stal obětí nestvůry Minotaura. Minotauros byla nestvůra s býčí hlavou. Obludě krétský král přinášel oběti z Athén. Théseus se rozhodl, že nestvůru zabije, a tím osvobodí Athény od povinnosti. Když se Aigeus dozvěděl, že Théseus je vlastně jeho syn, nechtěl ho pustit, ale dal královské slovo. Po vylodění na Krétě si ho všimla královská dcera Ariadna. Líbil se jí a rozhodla se mu pomoci. V noci mu přinesla kouzelný meč a klubko nití. Ráno Thésea přivezli do bludiště k Minotaurovi. U východu uvázal nit a tím si vyznačil cestu zpátky. Přišel až k obludě a pomocí meče ji zabil. Ariadna mu pomohla i ven z labyrintu, nalodili se na loď a vypluli na cestu do Athén. Když připlouvali do Athén, zapomněli vyvěsit bílou vlajku a král Aigeus v domění, že je jeho syn mrtev, skočil do moře. Krále Aigea nechal Théseus pohřbít a sám se ujal vlády.

MELEAGROS
Meleagros byl synem kalydónské královny Althaie. Synovi sudičky Moiry předurčily, že jeho život skončí tehdy, kdy dohoří poleno, které vhodily do ohně. Když to královna slyšela, vyndala hořící poleno, oheň uhasila a poleno uložila. Meleagros vyrostl do síly. Když skončila sklizeň, Meleagros děkoval bohům a poslal jim dary. Jen zapomněl obdarovat bohyni Artemidu. Ta z pomsty seslala na zem do kalydónských lesů ohnivého velkého kance, který zničil vše, co mu stálo v cestě. Meleagros svolal všechny řecké lovce jako byl Iasen, Theseus a krásnou Atlantu a mnoho dalších, aby se vydali za kancem. Nikdo ho netrefil, neboť kance ochraňovali bohové. Jen Atalantin šíp zasáhl kance, následně Meleagros kance skolil k zemi dvěma ranami. Všichni mu gratulovali, a on rozhodl, že kančí kůži věnuje Atalantě. Ostatní lovci byli naštvaní a došlo k hádce. Meleagros jednoho z nich zabil, byl to zrovna bratr jeho matky (strýc). Když se to matka dozvěděla, v záchvatu vzteku vyhledala poleno a vhodila ho do ohně. Jakmile poleno shořelo, Meleagros padl k zemi.

OIDIPUS A ANTIGONA
Thébský král Láios a jeho žena Iokasta marně čekali na následníka trůnu. V Delfách králi věštba pravila, že se jim narodí syn, ale přinese neštěstí. Budoucí syn měl krále dle věštby zabít. Zanedlouho se manželům opravdu narodil syn. Z obavy, že by se věštba naplnila, nechali dítě odnést do hor, aby zemřelo. Dítěte se ujal pastýř korintského krále a pojmenoval ho Oidipus. Korintskému králi se chlapec zalíbil, nechal si ho a vychoval ho se svou ženou. Když chlapec vyrostl, na jedné oslavě mu bylo prozrazeno, že Oidipus není pravým synem korintského krále. Oidipa to velmi mrzelo a vydal se do Delf, aby zjistil pravdu. Tam mu věštkyně řekly, že by měl prchat před svým otcem, že ho jinak Oidipus zabije a že se ožení se svou vlastní matkou. Oidipus v domnění, že korintský král je jeho otec, utekl a vydal se směrem do Théb. Na cestě potkal starce, kterého Oidipus zabil. V té době obsadila Théby sfinga, která dávala lidem hádanky. Ten, kdo ji neuhodl, shodila jej sfinga ze skály. Oidipus se rozhodl, že město zachrání. Předstoupil před sfingu a hádanku uhodl, ze skály byl svržena sfinga a Oidipus se stal thébským králem a oženil se s královnou Iokastou. Narodili se jim dva chlapci a dvě dívky. Když děti vyrostly, do Théb se dostal mor. Oidipus vyslal do Delf bratra královny, aby se poradil, jak uchránit město před morem. Dle věštby měl mor ustoupit tehdy, až z Théb odejde vrah krále Láiose. Oidipus si nechal zavolat slepého Teireisia, od kterého se dověděl, že jeho osud se naplnil. Krále Láiose zabil Oidipus - byl to ten stařík, kterého potkal na cestě do Théb - a vzal si svou matku za ženu. Iokasta se oběsila, Oidipus si vypíchl oči a odešel do vyhnanství. Doprovázela ho jeho dcera Antigona. Putovali spolu a hledali háj bohyní pomsty Erinyí, kde měl Oidipus najít klid. Synové Oidipa se navzájem zabili v souboji o královské křeslo. Antigona se vrátila do Théb a jelikož přes zákaz pohřbila tělo svého bratra, měla být zaživa zazděna, Antigona se ale dříve oběsila.

FILEMON A BAUCIS
Pověst vypráví o stařečkovi Filemonovi a jeho ženě Baucis. Staří manželé poskytli jako jediní z celé vesnice pohostinství bohu Diovi a jeho poslovi Hermovi. Manželé byli chudí, a tak i pohoštění bylo velmi skromné. Když zjistili, jakou mají vzácnou návštěvu, omlouvali se, že nic lepšího nemají. Zeus jim na oplátku z dřevěné chatrče postavil krásný chrám a splnil jim jejich přání. Když nadešel jejich čas, Vilemín se proměnil v dub a Baucis v lípu. Byli si i po smrti nablízku a když zafoukal vítr, dotýkali se větvemi jeden druhého.

ERÓS A PSÝCHÉ
Psýché byla nejmladší královská dcera. Byla moc krásná a lidé ji nosili dary, opěvovali její krásu. To naštvalo bohyni krásy Afroditu a poslala za Psýché svého syna Eróta, aby ji zasáhl srdce šípem a způsobil ji tím žal. Když ji ale Erós spatřil, zamiloval se do ní a odnesl si ji do svého paláce. Psýché žila v přepychu a kráse, jen nesměla spatřit nikdy svého manžela. Sestry Psýché ji přišly navštívit a začaly jí závidět. Poznaly, že Psýché svého muže ještě nikdy neviděla, a tak ji ze závisti namluvily, že je ohavný a že se má na něj v noci podívat. Ubohá Psýché si na svého muže posvítila a byla velmi překvapená, jak krásného má muže. Erós se probudil a ihned zmizel. Psýché ho šla hledat, až došla do zámku, kde žila Afrodita. Omlouvala se a prosila, zda by mohla svého muže spatřit. Afrodita jí dávala těžké úkoly, které smrtelník nemohl splnit. Psýché však vždy někdo pomohl. Nakonec Afrodita ustoupila a Psýché se konečně s Erótem setkala. Na Olympu se konala slavná svatba a Zeus podal Psýché číši božského nápoje a učinil ji tak nesmrtelnou.

GÝGES A PRSTEN
Gýges byl pastýř krále Kandaula. Jednoho dne zažil strašlivou bouři, ve které zabloudil. Po vyjasnění našel vchod do jeskyně a v ní po tmě nahmatal prsten na prstě mrtvého člověka. Gýges se zalekl, ale prsten mu stáhl. Prsten to byl velmi zvláštní. Gýges si ho nasadil a stal se neviditelným. Po otočení prstenu se zase zviditelnil. Gýges prsten nosil, ale nikdy ho nezneužil. Když byl neviditelný, zjistil třeba, kdo kradl jinému pastevci ovce nebo že se chystá loupež královy pokladnice. Vševědoucího Gýgese jmenoval král Kandaul svým rádcem. Za jeho pomoci se království oprostilo od zlodějů a nepoctivých lidí. Gýges na vše přišel, a tak se ho báli. Jednoho dne byl král Kendaul zavražděn. Gýges usvědčil vraha a nakonec se oženil s královnou a panoval moudře a spravedlivě., Po smrti byl pohřben i s prstenem.

TROJSKÁ VÁLKA
V městě Trója vládl král Priamos. Věštba královskému páru předurčila, že se jim narodí syn, který přinese městu zkázu. Když se dítě narodilo, nechal je král odnést do hor. Dítěte se ujala medvědice. Když byl chlapec starší, našel ho pastýř a vzal chlapce k sobě. Dal mu jméno Paris. Z Parida vyrostl statný mladík. Parida jednoho dne oslovily bohyně Athéna, Héra a Afrodita, aby je rozsoudil. Jablko dal Afroditě, která mu slíbila tu nejkrásnější ženu. V Tróje se chystala slavnost a Paris se vydal do města. V závodu porazil králova syna Hektora. Král Priamos poznal v Paridovi svého syna a nedbal nadále věštby. Afrodita Paridovi slib splnila. Paris se vydal do Sparty za králem Meneláem a unesl mu jeho krásnou ženu Helenu. Rozzlobený Meneláos se spojil s ostatními řeckými králi a vydal se do Tróji. Tažení se zúčastnil i mykénský král Agamemnón, ithacký král Odysseus a i udatný hrdina Achilleus se svým přítelem Paktroklosem. Achilla matka koupala v nesmrtelné lázni a přitom ho držela za patu. Devět let trvaly boje. Vedením výpravy byl pověřen Agamemnón. Když se nepohodl s Achillem, Achilleus přestal bojovat a Řekové začali válku prohrávat. Patroklos si oblékl Achillovu výzbroj, aby zmátl Trojany. Princ Hektor v domnění, že zabil Achilla, zabil jeho přítele. Achilleus pomstil smrt svého přítele smrtí Hektora. Brzy nato padl i Achilleus, kterého Trojané zranili do paty. Odysseus vymyslel na Trojany lest. Nechal postavit velkého dřevěného koně, do kterého se ukryli největší řečtí bojovníci a nechali se vtáhnout za trojské hradby. Když Trojané spali, vylezli z koně a tak Trója byla poražena. Meneláos si krásnou Helenu odvezl zpět do Sparty.

ORESTES
Orestes byl syn krále Agamemnóna. Po vítězství v trojské válce se Agamemnón vrátil do Mykén. Zde se však jeho žena Klytaiméstra spojila s Agamemnónovým příbuzným Aigithem, který usiloval o moc. Spolu Agamemnóna zabili a ujali se vlády. Dcera krále Agamemnóna, Elektra, odvedla bratra Oresta na vychování do bezpečí a doufala, že jednou nadejde chvíle, kdy se bratr vrátí a pomstí otce. Ta doba nastala za sedm let a do Mykén se Orestes vrátil. Smrtí matky a Aigitha pomstil Orestes smrt svého otce. Nato se k Orestovi slétly bohyně Erinye, které pronásledovaly pachatele krvavých činů. Nešťastný Orestes se vydal do Delf, aby mu věštba poradila, jak se jich zbavit. Měl přinést z Tauridy sochu Artemidy, která tam spadla. Orestes došel až do cizího království, kde cizince obětovávali bohyni Artemidě. Byl chycen a měl být obětován. V kněžce bohyně Artemidy poznal svou sestru Ifigenii, kterou král Agamemnón obětoval bohům, když bojoval v trojské válce. Ifigenie bratra zachránila. Spolu s bratrem prchli z Tauridy i se soškou bohyně Artemidy. Orestes usedl na mykénský trůn.

ODYSSEOVY CESTY
Král Odysseus se vracel po skončení trojské války domů, do rodné Ithaky. Cesta do rodného kraje byla dlouhá, vyhnuli se zemi Lotofagů a zakotvili v neznámé zemi kyklopů-obrů. Utábořili se v jedné jeskyni, do které přišel večer obr Polyfémos. Obr měl jen jedno oko, které upřel na Řeky. Dva z nich si dal k večeři, dva k snídani a tak to pokračovalo. Lstí se dostal Odysseus se zbylými muži ven - ve spánku obrovi vypíchli jediné oko a obr oslepl. Nevidomému obrovi utekli, ale Poseidon, otec obra Polyféma, se jim za syna mstil. Na dlouhá léta se Odysseovi lodě vyhýbali rodné Ithace. Jeho loď přistála v zemi Laistrygonů, odtud se zachránili jen o vlásek. Na jiném ostrově se dostali do spárů kouzelnici Kirké, kde Odysseovi pomohl posel bohů Hermes. Odysseus se dostal i do podsvětí, kde potkal svou matku, krále Agamemnóna a spoustu dalších řeckých hrdinů, kteří s ním bojovali ve válce. Po dlouhém putování se nakonec dostal do rodné Ithaky, kde se ho ujala bohyně Athéna. Proměnila ho ve starce, aby ho uchránila. Zavedla ho k pastýři, kde se potkal se svým synem, aby zbavili Ithaku od dotěrných ženichů, kteří se ucházeli o Odysseovu ženu Penelopu. Nic netušící Penelopa vyhlásila úkol, že se provdá za toho muže, kterému se podaří Odysseovým šípem probodnout dvanáct seker. Nikomu se to nepodařilo, pouze starému žebrákovi, v kterém poznali Odyssea. Odysseus všechny nápadníky skolil šípem k zemi, Penelopa byla ráda, že se ji vrátil muž a na Ithace zavládl mír.


Kam dál